historie oddílu:fotbalový oddíl
historie oddílu
Trochu zabrousíme do historie fotbalového oddílu v Suchém Vrbném
POZOR!
Tato stránka je zastaralá a již není udržovaná! Nový web naleznete zde: https://loko-fotbal.cz
Založení dnešního fotbalového oddílu Lokomotiva České Budějovice se datuje rokem 1923, kdy tehdejší periferní dělnická obec Suché Vrbné s více než 3.500 obyvatel pociťovala potřebu zřídit zde sportovní klub.
Jednoho podzimního večera se sešla skupinka nadšenců v hostinci „U Tvarochů“ a ze svého středu si zvolili předsedu, tehdejšího učitele Ladislava Tvarocha. Tento výbor zadal stanovy ke schválení, podal přihlášku do JŽF, učinil všechny nutné přípravy, aby nový sportovní klub mohl začít aktivní činnost. Dále byla podána žádost na Obecní úřad Suché Vrbné o povolení sportovní činnosti Jako perličku uvádíme skutečnost, že obecní radní sportovní klub povolili s podmínkou, že klub nebude hrát kopanou a že musí ohradit pozemek 6 metrů vysokým plotem plotem. Tato „podmínka“ nebyla pánům radním samozřejmě splněna.
Jelikož tito nadšenci nedisponovali žádnými finančními prostředky byl uspořádán Sportovní ples z jehož výtěžku klub zakoupil potřebné rekvizity a tím mohl tehdejší klub SK Suché Vrbné zahájit svou činnost.
V roce 1923 bylo na území města celkem 5 sportovních klubů a to v I. třídě hráli SK Č. Budějovice, SK Slavoj Č. Budějovice, ve II. třídě pak RH Č. Budějovice, SK Slovan Č. Budějovice a XI. Národních socialistů Č. Budějovice. Do této společnosti byl náš klub zařazen jako šestý český klub v Č. Budějovicích, když Jihočeská župa fotbalová sdružovala celkem 36 organizovaných klubů hrající kopanou.
Na I. řádné valné hromadě SK Suché Vrbné dne 22. ledna 1924 byl zvolen 13 člený výbor v čele s předsedou Karlem Čečkou mistrem holičským, místopředsedou Josefem Šubrtem mistrem truhlářským, jednatelem Bohumilem Tkalců, pokladníkem Vojtěchem Hadtem.
Prvním hřištěm klubu bylo místo u Dobdrovodského potoka za bývalým kinem Mír, kde do té doby byl zahradnictví bulharského zahradníka Petra. Poněvadž si chudý klub nemohl hned dovolit zařidit si kabiny, hráči se převlékali v hostinci „U Tvarohů“, nynější restaurace Točna o odtud přicházeli na hřiště.
V roce 1924, v úvodním roce svého učinkování, jsme hráli mistrovství JŽP ve II. třídě (okresku Budějovice) a skončili na 5. místě. Hráli jsme s kluby: SK Slovan ČB, Meteor ČB, SK Čtyři Dvory, SK Viktorie ČB, SK Veselí n/L, SK Včelná a jako „venkovské“ mužstvo jsme hráli tvrdou kopanou o čemž svědčilo časté vylučování a pokuty. A co na to dobový tisk ? „… podobným sportem neměli bychom co vyčítati ani horkokrevným Španělům, jejichž hřiště jsou postrachem všech zajíždějících mužstev i soudců…“ Bylo to tedy období žádostí o ukončení zápasů vzhledem k vniknutí obecenstva na hřiště, období surových her …… V tomto roce jsme byli i příčinou toho, že JŽF zamítla žádost SK Rudá hvězda S. Vrbné, s odůvodněním, že sportovní klub v Suchém Vrbném již existuje. Zakládající družstvo hrálo soutěž v tomto složení : Hudlej, Halama, Šafelhofer, Mašek, Pícha, Rozvald, Císler, Kouba Fr, Kouba Rud., Vicek, Tkalců, Klimeš, Hakl, Bartáček, Brož, Šimák, Hůna, Naimovič a Daneš.
Hned v prvním roce učinkování hráli nejenom A mužstvo, ale i záložní mužstvo, dorostenecké mužstvo a staří páni Old Boys.
V průběhu roku 1927 jsme ztratili své hřiště a hrálo se prakticky kde se dalo. Až počátkem roku 1929 se začalo vyjednávati o pronájem pozemku v „Dolíčku“, jehož majitelkou byla paní Bendíková, majitelka cihelny. Velkým úsilím nadšenců, hráčů funkcionářů a fanoušků se budovalo nové hřiště, dřevěné kabiny a příslušné zázemí. Později se zřídilo na rybníce kluziště, které velice dobře prosperovalo a přineslo tudíž klubu finanční podporu. Tehdejším správcem byl p. Voráček, který o celý sportovní areál svědomitě staral a na celou činnost dohlížel. Na tomto hřišti se pak hrálo dlouhá léta pro jednotlivé mužstva se stalo obávanou vrbenskou tvrzí.
Mužstva mužů hrají postupně v jednotlivých letech průměrnou kopanou se střídavými úspěchy a to i díky tomu, že se mužstvo prakticky v roce 1938 rozprchlo, neboť župa na XV. valné hromadě neodsouhlasila postup do I.A a rozhodla setrvat v I.B třídě, s čímž se řada hráčů nesmířila.
Dalším z význačných mezníků v historii klubu je rok 1948, kdy došlo ke sloučení našeho klubu s SK Rapid. Tato změna klubu byla potvrzena přípisem bezpečnostního oddělení, čímž vznikl nový klub Sokol Rapid Suché Vrbné. Hráli jsme na hřišti za plynárnou v mistrovství I. třídy a ni v těchto letech nelze hovořit o velkých úspěších.
V roce 1953 došlo opět ke změně názvu a klub začal vystupovat v soutěžích pod novým názvem Sokol Lokomotiva Suché Vrbné. V následujícím roce 1954 začala výstavba nového hřiště, výstavba sprch a kabin. Bylo vyjednáno a STS Čtyři Dvory nám vytrhala drny, povoz ČSD přivezl materiál a velkým úsilím při brigádnické činnosti se stavělo hřiště. Jednou ze zajímavostí je i to, že hřiště nebylo oploceno a byly potíže při hraní zápasů a vybírání vstupného a proto byla požádána Obvodní rada v Suchém Vrbném, aby po dobu harní zápasu uzavřela silnici u hřiště.
Po nové reorganizaci v roce 1956 jsme začali vystupovat pod nynějším názvem TJ LOKOMOTIVA České Budějovice, výbor pracoval ve složení předseda Wollner a členové Wavreyn, Špaček, Klíma, Hnilička, Šilhavý, Černý, Boháček. Rovněž i hřiště doznalo změn a to díky pomoci místní vojenské jednotky a pomocí Dynama RČB. Koncem 50. let málem došlo ke konci oddílu kopané, ale někteří nadšenci to nepřipustili.
Postupně se pak vrbenská kopané nadechovala ke světlejším zítřkům a k patrně ke svému nejúspěšnějšímu období. V roce 1961 muži zvítězili s devítibodovým náskokem v I.A třídě s jedinou porážkou na svém kontě a postoupilo mezi nejlepší mužstva jížních Čech. Toto mužstvo vedl dlouhodobě p. Klíma. V krajské přeboru si postupně mužstvo budovalo respekt a tisk dokonce uvedl „ …Lokomotiva bude patřit přinejmenším ke štikám přeboru ...“ Zvyšoval se zájem diváků a byla zaznamenána návštěva 2000 diváků při derby se Slavojem ČB. Celkově jsme nakonec skončili na 5. místě.
Jako posila přišel v roce 1962 do našeho mužstva i Miroslav Voráček, který byl nejenom úspěšným hráčem, ale později i trenérem a správcem na našem hřišti, t.j. člověkem, který nikdy neodmítl pomoci suchovrbenské kopané.
Dosavadní největší úspěch je spjat s rokem 1964, kdy se po vítězství v krajském přeboru hrála 2. liga se soupeři slavných jmen Slavií, Mostem, Dynamem ČB, Jabloncem, Plzní a dalšími. V té době byly zvykem dvoutisícové návštěvy na mistrovské utkání. Škvárové hřiště bylo zatravněno a vybudováno svépomocí sportovní zázemí, tak jak jej známe v dnešní době. Během letní přestávky se právě ukázala síla „suchovrbeňáků“. Postavily se nové ochozy, věž pro časomíru, zábrany okolo hřiště, upravilo se vlastní hřiště a začalo se v akci Z s výstavbou dnešních kabin s klubovnou, bytovou jednotkou správce. Za to všechno patří naše dík všem, kteří se na akci podíleli. Pravidelně se návštěvy pohybovali okolo 2000 diváků a rekordem stadionu je pak návštěva 4000 diváků při místním derby s Dynamem s konečným výsledkem 1:1. Mužstvo hrálo soutěž v tomto složení : Hrubý, Voráček, Hostička, Kamiš, Hájek, Kníže, Veselý, Vávra, Knotek, Neužil, Kokeš, Lanč, Keller, Španinger, Šramota, ternér Šús, vedoucí Domin.
Přestože mužstvo nakonec obsadilo poslední 14. místo a sestoupilo do nově utvořených divizních soutěží je rok 1964-65 zapsán zlatým písmem v naší dlouhé historii.
Hned následně mužstvo po slabých výkonech sestoupilo i z divize a později hrálo krajský přebor se střídavými úspěchy.
V roce 1967 mužstvo vyhrálo čsl. Pohár Jihočeského kraje a postoupilo do semifinále ČSR, kde jsme se utkali s prvoligovou Slávií Praha a na jejich hřišti v Edenu prohráli 5:0.
Sezona 1971-72 znamenala sestup mužstva do I. A třídy.
To vše proběhlo už pod hlavičkou nynější TJ Lokomotiva, která předtím doznala řadu přejmenování. Její nynější název je datován od roku 1956. Oddíl z okraje Českých Budějovic, jenž má v klubovém znaku černou a bílou barvu se může pyšnit ale i mládežnickou základnou, které věnuje od svého vzniku značnou pozornost.
V Lokomotivě vyrostla řada fotbalistů, kteří později uplatnili svůj talent v jiných klubech. V posledním obdoví zde můžeme určit jsmenovat Romana Lengyela, dnes působícího v ruské lize či reprezentantku a hráčku Sparty Praha Lucii Kladrubskou.
Ve své dlouholeté historii, za níž jsou skryty tisíce hodin tréninků i utkání, stejně jako stovky hráčů i obětavých funkcionářů, pamatuje nespočet úspěchů i zklamání
Přehled historických názvů klubu
1923 – SK Suché Vrbné
1948 – Sokol Rapid Suché Vrbné
1953 – Sokol Lokomotiva Suché Vrbné
1956 – TJ Lokomotiva České Budějovice
Největší úspěch klubu v kategorii mužů
1964 – 2. liga mužů[B]
